POzastaveno na... neurčito!

12. ledna 2009 v 19:10 | Kesy |  Novinky na webu
Zdravím!
Tahle zpráva vás asi musela šokovat. No nejspíš ne. Nestíhám a tak blog pozastavuju. Budu sem psát asi jen jednou za uherskej rok a SB obíhat nebudu, tak si mě klidně smažte. Je mi líto, ale čas je jedna z věcí, kterámě totálne točí.
 

Na novej rok!

2. ledna 2009 v 20:42 | Kesy |  Novinky na webu
Ahojky!
Píšu vám po novém roce! Jak bylo? Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, ale svátky mě hnaly a neměla jsem na web čas. Písnu vám až v pondělí a co se týče SB přeju hezů new rok a písnu až v pondělí. Mějte se a v pondělí nazdar.

Omluva

19. prosince 2008 v 10:17 | Kesy |  Novinky na webu
Nazdárek!
Hele děcka vzhledem k tomu, že začínaj vánoční svátky, tak tady asi moc článků nepřibyde. Nezlobte se SB, ale já budu jezdit z místa na místo. Tož vám přeju hezký svátky, hodně dárků a pěknej silvestr. Písnu vám asi až po novém roce. Papa děckanti!
 


Tak zas zítra!

16. prosince 2008 v 17:07 | Kesy |  Novinky na webu
Hojík!
Tak máte tu zas pár zvířat a já písnu zasejc zítra. Ještě lásenQy oběhnu a pak konec. HojkyPhotobucket - Video and Image Hosting!

Rejsek obecný

16. prosince 2008 v 17:03 | Kesy |  hmyzožravci

Rejsek obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jak číst taxobox
Rejsek obecný
Rejsek obecný
Rejsek obecný
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída:čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:hmyzožravci (Insectivora)
Čeleď:rejskovití (Soricidae)
Podčeleď:rejskové (Soricinae)
Rod:rejsek (Sorex)
Binomické jméno
Sorex araneus
Linnaeus, 1758
Rejsek obecný či rejsek lesní nebo rejsek evropský (Sorex araneus) je drobný a nejhojnější zástupce své čeledi rejskovitých (Soricidae), jeden z našich nejhojnějších savců.

Popis

Rejsek obecný měří průměrně 55-82 mm na délku a váží přibližně 5-12 gramů. Rejsci jsou charakterističtí svou sametově tmavohnědou srstí, která je na bocích světlejší a na břiše žlutavá. Nedospělí rejsci mají srst kratší až do doby, kdy začnou línat a letní srst nahradí srst zimní. Ocas, který je 35-50 mm dlouhý (50-70 % délky těla) je svrchu tmavý, vespod světlý, u starých zvířat na konci holý. Zadní tlapka měří 11,8-13,5 mm. Rejsek obecný má malé oči, protaženou hlavu do úzkého čenichu a zahnuté načervenalé zuby.

Způsob života

Rejsci jsou aktivní po celý rok, do zimního spánku neupadají (nehibernují), jelikož mají dostatek tukové rezervy na to, aby přežili i ty nejstudenější měsíce v zimě. Spatřit je můžeme jak ve dne, tak i v noci, ale z úkrytů vylézají převážně až po setmění.
Rejsek obecný obývá lesy všech typů, větrolamy, parky, zahrady, louky, pole, ale vyhýbá se příliš suchým místům, na podzim zalézá i do lidských obydlí. V Česku ho můžeme spatřit na území od nížin do hor až po alpínské pásmo (2200 m). Jeden rejsek obývá přibližně území o rozloze 370-630 metrů po jeho celý život. Rejsek obecný je extrémně územní a často i agresivní, pokud mu jiný rejsek vnikne do jeho teritoria.
Rejsek obecný si staví hnízdo pod zemí, méně častěji pak pod hustou vegetací.
Porovnání velikosti rejska obecného (vpravo) a rejska malého (Sorex minutus).
Rejsek je typický hmyzožravec, tudíž se živí převážně hmyzem, ale i slimáky, pavouky, červy a mršinami obratlovců, výjimkou není ani kanibalismus. Za den musí rejsek zkonzumovat 80-90 % potravy z jeho celkové hmotnosti, aby mohl vůbec přežít. Tohoto předpokladu musí rejsek dosáhnout dokonce každou druhou až třetí hodinou.
Rejsci mají velice slabý zrak a tak se např. při hledání potravy spoléhájí na svůj skvělý čich a sluch. Díky těmto skvělým smyslům dokáže rejsek lokalizovat kořist, která může být i 12 cm zahrabaná pod půdou. Naopak rejsci se stávají častou potravou sov, zvláště sýce rousného a sovy pálené, což dokazují i zbytky jejich lebek v trusu těchto ptáků. Příležitostně se stávají i kořistí zdivočelých koček, lasicí nebo lišek.
Období páření trvá u rejska obecného od dubna do září, ale vrcholu dosahuje běhme letních měsíců. Po 24 až 25 denní březosti rodí samice do hnízda z trávy a mechu 5-7 mláďat. Samice mívá obvykle 2-4 vrhy za jeden rok. Mláďata jsou odstavena po 22 až 25 dnech. Období rozmnožování je jediné období, kdy nežijí rejsci osamoceně. Mladí rejsci často tvoří "přívěs" za matkou, kdy se každé mládě drží svými ústy svého sourozence. Rejsek obecný se v přírodě dožívá většinou rok, v zajetí i 23 měsíců.
V současné době nejsou u rejska obecného zahájena žádná ochranná opatření, jelikož je to druh opravdu hojný a na ojedinělých místech můžeme nalést i více jak 34 ks/h. V Červeném seznamu IUCN je zapsán jako málo dotčený druh (Lower Risk Least Concern) [1].

Kapustňák

16. prosince 2008 v 17:01 | Kesy |  sirény

Kapustňák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jak číst taxobox
Kapustňákovití
kapustňák širokonosý
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:sirény (Sirenia)
Čeleď:kapustňákovití (Trichechidae)
Gill, 1872
Rod:kapustňák (Trichechus)
Linné, 1758
Kapustňák je jediný rod z čeledi kapustňákovití. Jsou velcí vodní savci známí také jako mořské krávy. Kapustňákovití se liší od moroňovitých (Dugongidae) ve tvaru lebky a ocasu. Ocas kapustňáka má pádlovitý tvar, zatímco ocas moroně tvar vidlicovitý. Jsou to býložravci trávící většinu času pastvou v mělkých vodách.
Kapustňáci žijí v mělkých, bahnitých pobřežních oblastech Severní, Střední a Jižní Ameriky a Karibského moře.
Mapa rozšíření kapustňáků: kapustňák senegalský - oranžově; kapustňák jihoamerický - červeně, kapustňák širokonosý - zeleně
Existují tři druhy kapustňáka: kapustňák senegalský (Trichechus senegalensis) obývá západní pobřeží Afriky, kapustňák jihoamerický (Trichechus inunguis) východní pobřeží Jižní Ameriky a kapustňák širokonosý (Trichechus manatus) neboli lamantin ostrovy v Karibském moři. Na ostrově Portoriko se v domorodém jazyce kapustňákům říkalo "manatí", toto jméno se odrazilo i v latinském názvu (Trichechus manatus) a přešlo i do některých dalších jazyků, například do angličtiny.
Kapustňák floridský byl po nějakou dobu považován za samostatný druh, ale ITIS (Integrovaný Taxonomický Informační Systém) jej překlasifikoval jako poddruh kapustňáka širokonosého. Dosahuje více než 4,5 m a žije jak ve sladké tak i slané vodě. Dříve byl loven pro olej a maso, ale nyní je chráněný zákonem.

Tana obecná

16. prosince 2008 v 17:00 | Kesy |  tany

Tana obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jak číst taxobox
Tana obecná
Tana obecná v Zoo Bronx, New York, USA.
Tana obecná v Zoo Bronx, New York, USA.
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída:čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:tany (Scandentia)
Čeleď:tanovití (Tupaiidae)
Rod:tana (Tupaia)
Binomické jméno
Tupaia glis
(Diard, 1820)
Synonyma
Sorex glis
Tupaia ferruginea
tana malajská
Tana obecná (Tupaia glis) je malý savec z čeledi tanovitých (Tupaiidae). Průměrná tělesná délka se pohybuje mezi 16 až 21 cm a průměrná hmotnost okolo 190 g. Barva srsti je velice různorodá. Od rudě hnědé, našedlé až černé, břicho je bělavé. Její dlouhý ocas, který dosahuje délky 12-21 cm je hustě osrstěný a téměř dosahuje stejné délky, jako celé tělo tany. Tlapky jsou holé, ale mají ostré drápky a i nad nosem má neosrstěné místo. Obě pohlaví jsou si velmi podobná.
Tana obecná patří k největším zástupcům své čeledi. Obývá převážně jihovýchodní Asii, zvláště nížiny v deštných lesech Thajska, Malajsie, Indonésie a blízkých ostrovů.
Tana obecná je denní a velice mrštné zvíře, které před nebezpečím dokáží velice rychle uprchnout. Přes noc tany spí nejčastěji v dutině padlého stromu nebo mezi kořeny. Obývají jak stromy, tak i, a to je u tohoto druhu běžnější, zem. Zde aktivně hledají potravu, kterou tvoří především hmyz (zvláště mravenci), ovoce, listy, pupeny, semena a zřejmě i drobné myšky a malí ptáci. Žije většinou samotářsky, ale přílišnou výjimkou není ani život v párech.
Rozmnožuje se v průběhu celého roku. Svá hrubá hnízda si staví především v dutinách padlého stromu nebo mezi kořeny a v Malajsii, kde je rozmnožování tan sledováno nejčastěji, rodí samice po 46 až 50 dnech 1, méně častěji až 3 mláďata. Ta se rodí zcela holá a slepá a hnízdo opouštěji zhruba po 33 dnech.
Tana obecná je nejpočetnějším a nejčastěji chovaným druhem ve své čeledi. Jelikož se daří tany obecné hojně rozmnožovat i v zajetí, zatím jim vážná nebezpečí nehrozí. Má také největší lokalitu rozšíření a proto je v Červeném seznamu IUCN ohodnocen jako málo dotčený druh.

Gorila nížinná

16. prosince 2008 v 16:57 | Kesy |  primáti

Gorila nížinná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jak číst taxobox
Gorila nížinná

Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:primáti (Primates)
Čeleď:hominidi (Hominidae)
Rod:gorila (Gorilla)
Druh:gorila západní (G. gorilla)
Trinomické jméno
Gorilla gorilla gorilla
Savage, 1848
Gorila nížiná je poddruhem jednoho ze dvou druhů goril. Je to kriticky ohrožený druh lidoopa, v přírodě žije v tropické Africe, v tropických deštných a mlžných lesích do výšky až 3800 m n. m. Žije ve státech Angola, Kamerun, Středoafrická republika, Republika Kongo, Demokratická republika Kongo, Rovníková Guinea a Gabun.
Žijí v malých rodinných tlupách a jsou přísnými býložravci.
Podle nejnovějších sčítání žije ve volné přírodě na severu Republiky Kongo asi 125 tisíc jedinců.

Kam do zoo

V České republice jsou gorily nížinné chovány v královédvorské zoologické zahradě a také v pražské zoologické zahradě, kde se je dokonce podařilo rozmnožit. V prosinci 2004 se narodila samička Moja, v květnu 2007 se pak narodil sameček Tatu.

Tak a je to!

15. prosince 2008 v 16:56 | Kesy |  Novinky na webu
Hojky!
Tož dneska jsem sem hodila (skoro) všechny naše předky dnešních lidí. Ještě ty ostatný poddruhy ty nejsou dost podstatné. Dneska mám padlapixel , takže vás oběhnu a půjdu. Se mějte a čus čus!

Lidské tělo

15. prosince 2008 v 16:40 | Kesy |  primáti

Lidské tělo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mužské lidské tělo
Lidské tělo je označení, které se používá pro celý lidský organismus jako celek bez spirituální složky.
Lidské tělo se skládá za tří základních částí, které se dále dělí na jednotlivé podčásti. Jsou jimi hlava, trup a končetiny, které se dále dělí na horní a dolní končetiny. Každá tato část má svoje vlastní funkce a tvar, jenž umožňuje organismu životaschopnost.
Tělo je tvořeno několika systémy, které mají různou funkčnost. Jako podpůrná jednotka slouží kostra člověka, která se skládá z kostí a která dává lidskému tělu tvar. Na kostru se nabaluje svalstvo, díky kterému je organismus schopen se pohybovat a přijímat potravu. Živiny a energie v těle je rozváděna pomocí krve, jenž se pohybuje cévním systémem. Samotný povrch je chráněn největším orgánem v těle kůží, která je na některých místech pokryta vlasy, či chlupy (u mužů ještě vousy).
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

Stavba

základní schéma stavby lidského těla, vlevo žena, vpravo muž

Hlava (caput)

Hlava slouží jako řídící centrum lidského těla, ve kterém se nachází většinová část centrální nervové soustavy - mozek - a většina smyslových orgánů vyjma hmatu, který je nerovnoměrně rozprostřen po celém těle. Tvar hlavy je určen především tvrdou lebkou, která ochraňuje mozek a ostatní orgány v hlavě uložené.
Na hlavě se ze předu nacházejí dvě oči sloužící jako zrakový orgán, nos jako čichový orgán, ústa pro přijímání potravy a druhotně i ke komunikaci, po stranách jsou uši sloužící jako sluchový orgán.
V přední části hlavy, obličeji, se nachází také mimické svalstvo umožňující lidem neverbální komunikaci.

Trup (truncus)

Za základ trupu se dá považovat soustava kostí a jejich spojení zvaná páteř, prostupující od hlavy až téměř k dolním končetinám, jenž je tvořena obratli a která umožňuje člověku vzpřímenou chůzi. Vnitřní orgány jsou chráněny hrudním košem tvořeným ze žeber a kosti hrudní (sternum), ve kterém se nacházejí hlavně srdce a plíce. Část dalších orgánů se nachází v dutině břišní.
V trupu se vyjma mozku nacházejí všechny důležité orgány, bez kterých není člověk schopen déle žít. Žebra dělíme na sedm párů pravých (costae verae), tři páry nepravých (costae spurie) a dvě volná (costae libirae).

Končetiny

Dělí se na horní a dolní končetiny, i když svojí stavbou jsou si velmi podobné. Jedná se o párové orgány, které jsou určeny k interakci s okolím.
Horní končetiny slouží pro manipulaci s předměty v okolí a proto jsou zakončeny rukama, které jsou schopny uchopit předmět a následně ho přemísťovat. Hovorově se horním končetinám říká paže, ale anatomicky tento výraz označuje pouze část mezi ramenním kloubem a loktem. Této části se také říká nadloktí. Horní končetiny se skládají z ramenního kloubu, paže, loktu, předloktí a rukou. Ty se skládají ze zápěstí, dlaně a pěti prstů, kdy čtyři prsty jsou v opozici vůči palci.
Dolní končetiny se nazývají nohy a jsou uzpůsobeny k tomu, aby umožňovaly člověku pohyb po zemi. Díky vzpřímené chůzi je člověk odkázán nést veškerou svoji váhu na dolních končetinách, což se projevilo na jejich stavbě. Skládají se z kyčelního kloubů, stehen, kolena, nártů, kotníků, chodidla a prstů.

Lidské tělo v číslech

  • 16% hmotnosti připadá na kůži
  • 40% na svaly
  • 25% na kosti
  • 2% na mozek
Lidské tělo se přibližně ze 70 % skládá z vody.

Kam dál