Kůň
Tenhle článek je zkrácený.
Kůň (
Equus caballus) je
domestikované zvíře, patřící mezi
lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje samce tak i samice koně. Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička
[zdroj?], starší samice je
klisna. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček
[zdroj?], starší je
hřebec nebo
valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá
hříbě.
Vývoj koně
Historie tohoto druhu je stará již více než milion let, předci dnešního koně jsou zařazeni do období před 60 miliony let. Kůň se vyvíjel v
Severní Americe, potom přecházel přes tzv.
pevninské mosty do dnešní
Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v
16. století spolu s osadníky z
Evropy.
Dobu ledovou přežili dva předkové koně -
kůň Přewalského a
Tarpan, který byl lidmi vyhuben.
Domestikace koně
První důkazy o
domestikaci koně pochází z
Centrální Asie, z doby asi 3000 let př.n.l. Domestikovaní koně se chovali zprvu pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i přepravu osobní. Do dnešní doby se zachovaly primitivní udidla, třmeny i sedla.
Kůň v minulosti
Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v
pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně
domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých
soutěžích a
dostizích.
Sport
Oblíbená koňská disciplína - dostihy.
Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
- Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do na několik stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji jeden z v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina.Jeden z nejtěžších cviků je piaffa.
- Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu.
- Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplina a pro koně i jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti.
- Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy.
- Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger).
- Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická).
- Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaný sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat). Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii.
Zdraví koně
Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5 - 38,5°C (hříbata asi o 1°C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8 - 16 dechů za minutu (hříbata 10 - 20), tepová klidová frekvence je 35 - 45 tepů za minutu (hříbata 100 - 120).
Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky,
zchvácení kopyt,
podotrochlóza,
abcesy,
hniloba rohového střelu,
rozštěp kopyta,
rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (
nálevky,
špánek,
kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny,
návní kost,
zlomeniny,
šinbajny,…), nemoci očí (
zákal,
zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (
řádky (otok horního patra), nemoci zubů, …), onemocnění kůže (
podlom,
dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění,
svrab,
vši,
střečkovitost,…), poruchy trávicí soustavy (
kolika,
průjem,
otrava, …), poruchy oběhového systému (
anémie,
lymfangitida,
africký mor koní,
dehydratace,…), nemoci dýchací soustavy (
chřipka koní,
hříběcí,
obrna hrtanu,
COPD,
kašel,
vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (
metritida,
infekční zmetání klisen,…). Závažným onemocněním je
tetanus, a
vzteklina, koně můžou trpět i
alergiemi.
Zlozvyky koní jsou poruchy chování, které se opakují, i když k tomu kůň nemá důvod. Nejčastěji je to
klkání,
hodinaření,
vzpurnost,
útočnost, drbání ocasu, lechtivost, vyplazování jazyka, neochota, trhání dek a ohlávek, skřípání zubů,…
Vzhled a stavba těla
Příklad klabonosého (římského) nosu
Špatná nebo nedostatečně vyvinutá stavba těla (sražená záď, jelení krk, úzká kopyta, kravský postoj…) způsobují zdravotní problémy a snižují pohyblivost. Nohy by měly být rovné, ani vypoulené ani klenuté k sobě.
Hlava
Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení krku kvůli funkci
dýchání a pohyblivosti.
Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá), poloklabonosá, štičí (konkávní, s miskovitým profilem, u
arabských koní).
Uši jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci.
Oči jsou velké a jasné, posazeny jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320°.
Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly.
Krk
Základem
krku je, stejně jako u všech ostatních savců, 7 krčních obratlů. Délka a tvar krku mají značný vliv na pohyb koně.
Přední končetiny
Přední noha se skládá z:
- plec - skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45° se zemí, a z ramenní kosti
- předloktí - tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře osvalené.
- zápěstí (carpus) - kloub ze sedmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny.
- záprstí
- spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost a kosti sezamské
- korunka - základem je kost korunková
- kopyto - je kožním derivátem jehož základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Kopyto dělíme na část chodidlovou, stěnovou, střelovou a větve na které dosedá kopytní chrupavka. Mělo by svírat asi 55° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.
kostra koně
Zadní končetiny
Zadní noha se skládá z:
- stehno - stehenní kost, stehenní sval
- bérec - holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté
- hlezenní kloub - jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod hrbolem sedací kosti
- nárt - je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat
- spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
- korunka - základem je kost korunková
- kopyto - základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.
Hřbet a hrudník
Hřbet tvoří 18
obratlů, k nim se upíná 18 párů
žeber, z nich je 10 párů nepravých. V přední části hřbetu se nachází
kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat.
Bedra
Záď
Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní
ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je 17 - 19 ocasních obratlů a je porostlý
žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek.
Zbarvení
Existuje mnoho barev koní. Ty nejzákladnější jsou:
Hnědák - od červenohnědé až po zlatou, vždy má černou hřívu, ocas a dolní část nohou.
Vraník je celý černý, občas se objevují tzv. letní vraníci s hnědočernou srstí v zimě a černou v létě.
Bělouš vybělující má jako hříbě většinou hnědou nebo černou srst, ta se věkem vyběluje směrem od hlavy až po úplně bílou barvu.
Bělouš nevybělující má bílou srst smíšenou s nějakou další barvou. Pak vzniká červený bělouš - jablečňák, hnědý bělouš, šedý bělouš - mourek… Nevybělující bělouši mají vždy hlavu tmavší, než zbytek těla.
Albín má úplně bílou, někdy krémovější barvu, oči jsou často červené. Albín má kůži pod srstí bílou, bělouš černou.
Ryzák - srst v různých odstínech zlaté, stejnou barvu, světlejší, nebo tmavší má i hříva a ocas. Ale nikdy nejsou černé.
Plavák má barvu do žluta či šeda, tmavou hřívu, ocas i nohy. Má vždy tzv. úhoří pruh a zebrování na nohou. Pokud nemá úhoří pruh, uvádí se to jako odchylka. Koně mají velice často
vrozené odznaky (na hlavě např. hvězdu nebo lysinu, či nohou např. bílou korunku) a různé barvy kopyt. Existují i tzv.
získané odznaky, mezi které patří například bílé skvrny po zranění, jizvy,
výžehy nebo
tetování. Ty vytvořené lidmi slouží k identifikaci jedinců.


Zleva: těžký kůň, pony, lehký kůň. Na obrázku můžete také vidět několik koňských zbarvení.
Plemena koní
Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na
- primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci, dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá
- kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů
Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:
- Skupina koní mongolských (stepních)- jejich předkem je kůň Převalského, patří sem např. kirgizský kůň, baškirský kůň, sibiřský kůň, kazašský kůň, kabardinský kůň, altajský kůň,…
- Skupina koní východních (orientálních) - jejich předkem je tarpan
- podskupina koní íránských - achatelkinský kůň, jomutský kůň, lokajský kůň, karabašský kůň, perský arab,
- podskupina koní tarpani - konik, hucul, …
- podskupina koní arabského typu - arabský plnokrevník, berberský kůň, Shagya arab, těrský kůň, španělský kůň, andaluský kůň, lipicán, starokladrubský kůň, orlovský klusák, quarter, pinto, appaloosa, criollo, passo fino, francouzský jezdecký kůň, trakénský kůň, norfolk, yorkshirský kůň, hunter, morgan, švédský teplokrevník, brumby,…
- podskupina koní anglického typu - anglický plnokrevník, angloarab, český teplokrevník, hannoverský kůň,
- Skupina koní západních - jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul), patří sem např. norik, hafling, belgický kůň, peršeron, clydesdalský kůň, shirský kůň, torijský kůň, bitjug, …
- Skupina koní severských (nordických) - např. fjordský kůň, shetlandský pony, dartmoorský pony, exmoorský pony, velšský pony, connemara, …
Chody a ježdění
Cválající kůň s jezdcem na Muybridgeově prvním pokusu o zachycení pohybu
Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou
krok,
klus,
cval .
Westernový styl je využívaný hlavně v
Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok,
jog a
lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění.
Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk Teď trochu rozvedu jednotlivé chody: Krok: Krok má čtyřdobý takt. Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostrané končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný. Nohosled: LZ,LP,PZ,PP rychlost koně je v kroku 6 - 8 km.
Klus: Klus je chod koně v dvoudobém taktu. Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu. Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný krok. Nohosled: LZ+PP,PZ+LP rychlost v klusu je 4m/s (15km/h). Klusáci 42 - 50 km/h - na kratší vzdálenosti
Cval: Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně cváláme tzn. na vnitřní nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha . Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) Je to nejrychlejší chod koně. rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).