close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vývoj člověka - Člověk neandrtálský

15. prosince 2008 v 16:37 | Kesy |  primáti

Homo neanderthalensis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jak číst taxobox
Homo neanderthalensis
kostra neandrtálce
kostra neandrtálce
Stupeň ohrožení
prehistorický
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:primáti (Primates)
Čeleď:hominidi (Hominidae)
Rod:člověk (Homo)
Binomické jméno
Homo neanderthalensis
King, 1864
Homo neanderthalensis, někdy Homo sapiens neanderthalensis nebo neandrtálec je předvěká forma člověka. Jeho ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými se zveřejněnými výsledky.
První lebky neandrtálců byly objeveny v belgické lokalitě Engis roku 1829 a ve Forbesově lomu v Gibraltaru roku 1848. Tyto nálezy však byly uloženy v muzeích a proto je často za první lokalitu nálezu kosterních pozůstatků mylně považováno údolí Neandertal nedaleko Düsseldorfu, ze kterého byl odvozen i název této vývojové větve.
V údolí Neanderthal objevil při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott roku 1856 dělníky vyhazující při práci v kamenolomu zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval a prozkoumal. Jeho závěr byl pro tehdejší svět šokující a nepřijatelný. "Fosilní předvěký člověk neexistuje!" prohlašovaly Fuhlrottovi odpůrci a vědecké autority té doby v čele s George Cuvierem. Až Darwinova teorie evoluční biologie roku 1859 a další nálezy daly nakonec za pravdu Fuhlrottovi.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

Původ

Hlavní článek: vývoj člověka
Dlouhodobým problémem bylo, kam neandrtálce ve vývojovém stromu člověka řadit. V současnosti panuje přesvědčení, že jejich původ je úzce spjat s evolučním skokem v dějinách rodu Homo, ke kterému došlo zhruba před 1 milionem let v Africe. Po dlouhém období stagnace se náhle na africkém kontinentu vynořují progresívnější formy hominidů s vyšším objemem mozkovny a vyšší postavou než u jejich předchůdce Homo ergaster a příbuzného druhu Homo erectus. Jedna skupina těchto pokročilých pralidí už minimálně před 800 000 lety osídlila Evropu. Vědci jim přidělili název Homo antecessor (doslova "člověk-průkopník"). Před cca 600 000 lety se Homo antecessor vyvinul v nový druh, "člověka z Heidelbergu" (Homo heidelbergensis), jenž je považován za předka pozdějších neandrtálců. Potvrzují to i výzkumy neandertálské DNA extrahované z koster, které indikují, že poslední společný předek neandrtálců a moderních lidí žil před 700 000 lety a k definitivnímu rozštěpení obou druhů došlo zhruba před 370 000 lety. Homo heidelbergensis byl v Evropě záhy konfrontován s prudkými klimatickými výkyvy charakterizujícími nástup dob ledových. Stáří společného ženského předka všech neandrtálců (asi 250 000 let) odpovídá vrcholu tzv. mindelského (elsterského) glaciálu, kdy se v Evropě objevují první hominidé se zárodečnými neandrtálskými rysy. Ve své typické podobě se neandrtálci vynořují na konci dalšího (risského/saalského) glaciálu před 130 000 lety.

Rozšíření

rozšíření neandrtálců
Jak ukazují poslední genetické výzkumy, v průběhu teplého eemského interglaciálu před 114 až 131 000 lety pronikli evropští neandrtálci až do střední Asie. Za nejvýchodněji položené naleziště neandrtálců byla dosud považována jeskyně Tešik-Taš v Uzbekistánu, kde byly ve 30. letech objeveny pozůstatky neandrtálského dítěte staré asi 70 000 let. Analýza DNA z přibližně 30-38 000 let staré kostry v Okladnikově jeskyni v Altajském pohoří však ukázala, že nenáleží moderním lidem, nýbrž neandrtálcům. Do tohoto obrázku zapadá nález archeologické lokality s rysy mousterienu na dolním toku Jeniseje, která byla datovaná na stáří 125 000 let. Znamená to, že neandrtálci obývali i region jižní Sibiře a teoreticky není vyloučeno, že se mohli dostat až na Dálný Východ. Před cca 70 000 lety, kdy došlo k dramatickému ochlazení, okupují i Přední Východ, který v průběhu předchozího teplého interglaciálu drželi v rukou první sapientní migranti z Afriky.

Kultura

rekonstrukce pohřbu neandrtálce
Charakteristickým rysem provázejícím neandrtálce je "mousterská kultura" (mousterien). Ta se vyznačuje tzv. levalloiskou technikou výroby nástrojů, jež se v Evropě objevuje před zhruba čtvrt milionem let a dokázala už sofistikovaně opracovávat i drobné úštěpy od kamenného jádra, které byly v předešlém období pouze výrobním odpadem. Na území Česka je mousterien reprezentován svou regionální variantou nazývanou micoquien, jehož nejvýznamnější nálezy pocházejí z jeskyně Kůlna v Moravském krasu. Na konci středního paleolitu se v souvislosti s neandrtálci setkáváme i s prvními pohřby, z nichž nejvíce proslul ten údajně "květinový" z iráckého Šanidaru, který obsahoval kostru člověka stiženého mnoha zraněními a dokonce s amputovanou rukou.
Porod neandrtálců byl komplikovaný stejně jako u dnešního člověka a proto rodičkám musel někdo pomáhat ("porodní bába")[1]
Některé nálezy napovídají, že neandrtálci si čistili zuby.[2]

Fyzický vzhled

vědecká rekonstrukce dítěte neandrtálce se překvapivě podobá dnešnímu člověku
Původní lidské populace, obývající tropickou Afriku, se vyznačovaly štíhlou lineární konstitucí a relativně dlouhými končetinami s dlouhými distálními segmenty (předloktí, lýtka). Tato tělesná stavba relativně zvětšovala povrch těla v poměru k tělesné hmotnosti a tak umožňovala rychleji se zbavovat přebytečného tepla a vyhnout se riziku přehřátí (tzv. Allenovo ekologické pravidlo). V extrémní podobě se s ní dnes setkáváme u obyvatel afrických savan a u australských domorodců. Předkové neandrtálců se však museli vyrovnat s diametrálně odlišným klimatem, které naopak vyžadovalo maximální konzervaci tělesného tepla a tudíž i relativní zmenšení tělesného povrchu. To vedlo k evoluční selekci podsaditých tělesných typů s krátkými končetinami a zejména s velmi krátkými distálními segmenty (předloktí, lýtka) (tzv. Bergmannovo pravidlo). Po překonání dvou krutých dob ledových se neandrtálci vynořují jako značně muskulární, zhruba 165 cm vysocí hominidi s mohutným trupem a robustními kostmi, které musely vydržet riskantní lovecký styl, při němž docházelo často k přímému kontaktu s tehdejší evropskou megafaunou.
lebka neandrtálce má výrazné nadočnicové oblouky
Současného člověka by na neandrtálcích asi nejvíce upoutal výrazný pronikavý nos, nízké, téměř ploché čelo s nadočnicovými oblouky, dlouhá, plochá lebka a neexistence brady. Rozhodně nebyli hloupí; objem jejich mozkovny se v průměru pohyboval na nejhořejší úrovni rozpětí u současných lidských populací (téměř 1500 cm3). Podle studia neandrtálské DNA měli tito hominidi světlou pleť a vyskytovali se mezi nimi i jedinci s ryšavými vlasy.

Ekologie

Potrava neandrtálců obsahovala hlavně maso velkých zvířat (velcí býložravci) ale také mořské živočichy jako jsou měkkýši, tuleni, delfíni, ryby, mořští ptáci a želvy.[3]

Vymření neandrtálců

Ve střední a středozápadní Evropě mizí neandrtálci poměrně záhy po nástupu klasického aurignacienu před 36 500 lety. Poslední stopy mousteriénu a neandrtálských koster nacházíme porůznu ve Španělsku a ve východní Evropě před 28-30 000 lety. Vůbec poslední neandrtálci přežívali v jeskynním systému kolem Gibraltaru možná ještě před 24 000 lety.
Hodně diskutovaná je stále otázka, zda se mohli neandrtálci s moderními sapienty mísit a přispět do současného evropského genofondu. Podle antropologů je taková možnost pravděpodobná, protože na kostrách nejstarších evropských sapientů nacházíme ve zvýšené míře určité typické neandrtálské nebo jiné archaické znaky, které už u tehdejších afrických Homo sapiens vymizely. Známý je také příklad 24 500 let starého "hybridního" dítěte z portugalského Abrigo de Lagar Velho, jehož kostra vykazuje sapientní i neandrtálské rysy. To by naznačovalo, že moderní lidé museli při svém putování do Evropy či přímo v Evropě absorbovat určitou příměs lokálních hominidů. I když se někteří genetici snaží doklady takové příměsi najít (viz např. hypotéza o neandrtálském původu genu mikrocefalinu, který podporuje rozvoj mozku), jednoznačný důkaz zatím přinesen nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisss Elisss | Web | 15. prosince 2008 v 20:07 | Reagovat

XD

2 LarryRip LarryRip | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 1:06 | Reagovat

http://byoungbfitness.com/component/k2/itemlist/user/366541  смотреть сериал бесплатно 2015 новинки порно   бесплатные мультфильм онлайн смотреть бесплатно 2013  http://salaki.ca/component/k2/itemlist/user/996108

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama